V úterý ráno jsme vyzvedli auta a vyrazili na několikahodinovou jízdu. Naše posádka jela v Smart ForFour. 
Náš první cíl byla Hora křížů. Kopec plný křížů uprostřed neobydleného území. Své kříže, malé figurky Ježíše nebo i papírová poselství sem poutníci umisťují už od dob carského Ruska. Procházka lesem křížů je fascinující a možná až trochu nezvyklá. Po tom co jsme se prošli a dali si svačinu vzrazili jsme směr hostel Klaipeda. Do Klaipedy jsme dorazili odpoledne, ubytovali se a rychle šli na pláž. Moje první koupání v moři. Voda sice byla studená a v moři jsem byl sám ale stálo to za to! Navečer jsme šli do města na večeři a nějaké pivko.
Druhý den a my se probouzíme do mlhy, proto jsme narychlo změnili program a vyrážíme navštěvovat interiéry. První zastávkou bylo Mořské muzeum a Delfinárium. Pomalu se vyčasilo a tak jsme odpoledne jeli do Palangy. Tam navštívili Muzeum jantaru, které se nachází v bývalém zámku. Zámek ukrýva jedinečnou sbírku 25 000 exponátů. Po muzeu jsme se vydali na pláž. Další mořské letovisko s pěknými písečnými plážemi. Na koupáni dnes ale nebylo. Večer opět do města a pak spát.
Poslední den a my vyrážíme a Kurskou kosu. Velmi úzký protáhlý pás pevniny, který je ze 72% pokryt lesy, které chrání vesnice před pohyblivými dunami. Obrovské písčité duny, z nichž největší Velká duna dosahuje 60 m výšky, zde vyrůstají jako na Sahaře. Pohled na tento přírodní úkaz je nádherný. Od roku 2001 je Kurská kosa zapsána na seznam přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Strávili jsme zde celý den. Vykoupali jsme se na nádherné písčité pláži a navečer vyrazili zpět do Vilniusu. Vrátili jsme se kolem 22:30 a šli spát.
Hora křížů
kříže ...
... a zase kříže
Muzeum jantaru
na pláži
všichni pohromadě
Za mnou je vidět vesnice Nida
Velká duna
další stanoviště
moře na obou stranách
zase duny ...
Hlavní a největší město Švédska s populací 774 000 obyvatel, v aglomeraci Stockholmu žije dalších cca. 1,7 milionů obyvatel. Stockholm se nachází na břehu jezera zvaného Mälaren, v místech, kde se jmenované jezero potkává s mořem. Centrum města se nachází na čtrnácti ostrovech a odtud získalo svůj název. Stock by se dalo přeložit jako kláda a holm jako ostrůvek. První zmínky o Stockholmu pocházejí z poloviny 13. století. Zpočátku bylo celé město dřevěné, ale stále se vracející požáry nakonec místní obyvatele přesvědčily, že by byly lepší kamenné a cihlové budovy. Město se pomalu rozvíjelo a díky své strategické poloze se nakonec stalo velice významným centrem obchodu. Stockholm přestál všechny možné výpady proti sobě a nakonec se mohl hrdě pyšnit tím, že ho žádná armáda nedokázala dobýt. V současnosti se ve městě snoubí historie s přítomností, všechno je v naprostém souladu.
Do Stockholmu jsme přileťěli asi v 11 hodin. Pěšky jsme šli na hotel, ubytovali se a vyrazili do města. Šli jsme do Vasa muzea. Vasa je bitevní renesanční loď, která se potopila asi po 20 minutách po spuštění na moře. Zapadla do bláta a díky tomu se dochovala z 99%. Poté co byla vytažena z moře, byla ošetřena proti rozpadu a umístěna do svého vlastního muzea. Loď i celé muzeum jsou překrásné a monumentální. Po muzeu jsem šel do zábavného parku. Horské dráhy a volnýpád z 80 metrů mě opět zlákaly. Když jsem utratil všechny kuponky, šel jsem za ostatními do příjemné hospůdky, kde točili české pivo.
Druhý den ráno jsme přešli do hostelu v centru města. Po ubytování jsme jeli lodí do paláce Drottningholm. Palác je soukromou rezidencí královské rodiny od r. 1981. Celý komplex s palácem, barokním divadlem, čínským pavilonem a krásným francouzským a anglickým parkem je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Po prohlídce jsme se opět pluli zpět. Prošli jsme si historické centrum a večer jsme vyrazili na noční procházku do části města, ze které byl krásný panoramatický pohled na centrum
V neděli jsme vyrazili na prohlídku Stockholmského paláce. Je zde 609 pokojů, což z paláce činí jedeno z největších královských sídel na světě. Prohlídka korunovačních klenotů, královských apartmánů, antického umění a muzea historie paláce nám nestačila a tak jsme hned potom vyrazili do Národního muzea, které skrývá sbírky obrazů a designu. Nejvíce mě nadchnul opět francouzský impresionismus a Rembrandt. Poté jsmem znovu prolezl centrum, prohlédl kostely a už bylo načase. aby jsme šli na autobus, který nás odvezl na letiště. Let byl opět do Rigy a odtamtud jsme zas jeli autobusem do Vilniusu.
Vasa muzeum
první pohled na loď
palác Drottningholm
... a znovu
Čínský pavilon
Radnice
historické centrum - Gamla Stan
Gamla Stan
Riddarholmen Church
jedna z ulic
St. Gertrude's Church
St. Nicolaus Church
Stockholmský palác
více zblízka
Národní muzeum
Riga je s téměř 750 OOO obyvateli největším městem Lotyšska i celého Pobaltí. Leží na řece Daugavě nedaleko místa, kde se mohutný tok vlévá do Rižského zálivu. Riga je městem s dlouhou historií. Bývala vlivným hanzovním městem a centrem řádového státu. Stopy dlouhé přítomnosti Němců nelze přehlédnout. Město se začalo prudce rozrůstat až s příchodem industrializace koncem 19. století. Právem se přezdívá “Paříž Východu”. Historické jádro města bylo v roce 1997 zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Po příjezdu do města jsme se ubytovali na hostelu a vyrazili do města. Zašli jsme do muzea Lotyšské historie, prochodili část města a v 7 hodin jsem šel do Rižského dómu na varhanní koncert. Varhany z roku 1884 s 6768 píšťalami patřili ve své době k největším na světě. Po koncertu jsme si sedli do zahrádky jedné příjemné restaurace, kde jsme si dali steak a popili pivo. Poté jsme šli do oblíbené hospody, kde jsem byl už když jsme se vraceli z Tampere. Druhý den jsme pokračovali v prohlídce města. Vyjeli na věž Kostela sv. Petra, kde se nám naskytl krásný panoramatický pohled na město. Když jsme si byli jistí, že jsme viděli opravdu vše, opět jsme vyhledali zahrádku. I zahrádky patří neodmyslitelně k městům. 
V 11 jsem šel spát, protože zítra ráno letíme do Stockholmu.
Rižský hrad
jedna z ulic
Tři bratři
městský park
Prašná brána
Jakubova kasárna a Městské hradby
pohled z věže Kostela sv. Petra na Dóm
Dům Černohlavců
radnice
Mentzendorffův dům
Kostel sv. Petra
Kostel sv. Jana
secesní dům - kočka na střeše je symbolem Rigy
Budíček 5:00. Sotva se hrabu z postele. Sbalim si svačinu a vyrážíme na Stotis, kde nám v 8 jel vlak do vesnice Paluša. Po dvou hodinách jízdy jsme byli na místě. Teď nás čekají 4 km procházky, aby jsme se dostali k parku. Před námi se otevřelo obrovské jezero a v malém přístavu 20 lodí, které čekali jen na nás. Utvořili jsme čtveřice a nalodili jsme se. Vyrážíme! Před námi je 6-7 hodin intenzivního pádlování. Projíždíme soustavou jezer. Krajina je nádherná. Voda je průzračna, na dně škeble, spousta ulit a prý jsou zde i raci, to jsem ještě neviděl. Vyčerpaní jsme dorazili do kempu a museli si postavit stany. Pak jsme už jen rozdělali oheň, opékali klobásy, vyndali zásoby alkoholu a začli se bavit do brzkých ranních hodin, je to přeci rozlučková party. Ranní vstávání nebylo nejpříjemnější a představa, že zas budeme celý den jen pádlovat nebyla povzbudivá. Zpáteční cesta nakonec nebyla tak hrozná a spuchýři na rukou jsme kolem 4 hodiny odpoledne dorazili opět do přístavu. Zas ta procházka 4 km a ve vlaku, tam jsme všichni usli. Přijeli jsme domu kolem 9 večer a musím říct, že do jednoho totálně vyčerpaní. Ale bylo to super !!!
nedotčená příroda
naše Ferrari
lekníny
jeden z kanálů mezi jezery
...
počasí taky vyšlo
tam za vodou v rákosí
Cíl !
náš dům
návrat
piknik na vodě
makáme ...
Tampere je třetím největším městem Finska a největším vnitrozemským městem v severní Evropě. Bylo založeno roku 1779. Leží v západním Finsku a jeho centrum je mezi jezery Nasi a Pyha. Patří k němu ale i poměrně rozsáhlá oblast v okolí těchto jezer. Tampere je industiální město. Síla vody byla v Tampere využívána již ve středověku, hlavně mlýny. Rozmach průmyslu přišel až v roce 1820, kdy zde vznikla první továrna na zpracováni bavlny. Dnes je většina provozů v centru města uzavřena. Z bývalých továrních hal vznikla administrativní centra a nákupní a rekreační zařízení. Budovy se staly národními památkami.
Ráno jsme zabalili věci a přesunuli jmse se vlakem do Tampere. Nechali jsme zavazadla na nádraží a vydali se do města. Nejdříve pršelo, ale po chvíli se vyčasilo a tak nám nic nebránilo aby sme si užili procházku městem. Z města je cítit industriální atmosféra na každém rohu – budovy z červených cihel, tovární haly, komíny. Ani moderní architekturta nezapře svou inspiraci v cihlové architektuře a v průmyslových stavbách . Město má své kouzlo a mě se líbilo. Stihli jsme ho projít během pár hodin. Navečer jsme však pospíchali zpět na nádraží pro zavazadla, protože v 9 nám letělo letadlo do Rigy. V Rize jsme měli asi 4 hodiny, než nám jel autobus do Vilniusu, a proto jsme zašli do hospůdky. Jaimemu jsme po půlnoci popřáli k narozeninám! Ve dvě ráno jsme už nasedali do autobusu směr Vilnius. Další noc v autobuse!
Tammerkoski
Ortodoxní kostel
továrny
Tamperská katedrála
Městská knihovna
Central square s městským divadlem
Itainenkatu street
poslední pohled na Finsko
Turku leží na řece Aurajoki. Patří mezi jedno z nejznámějších měst ve Finsku. Založeno bylo ve 12. století jako první město Finska. I navzdory moderní architektuře je nejstarším městským osídlením.Hlavním městem bylo až do roku 1812, kdy car Alexandr I. přestěhoval vládní úřady do Helsinek, aby byly blíže Petrohradu. Ze starého města moc nezbylo protože kolem roku 1827 lehlo popelem.
Do Turku jsme dorazili v dopoledních hodinách, ubytovali jsme na hostelu a vyrazili opět do města. Prošli jsme centrum podél nábřeží směrem na západ, kde je Hrad Turku. Původně byl založen ve 13. století jako obranná pevnost. Během staletí byl hrad několikrát přestavěn a to zvláště po velkém požáru v roce 1614. Dnes se zde nachází historické muzeum a velká část hradu je zpřístupněna pro veřejnost, kde můžete obdivovat gotické a renesanční prostory. Po dlouhé prohlídce jsme se vraceli zpět na druhou stranu města, kde se nachází katedrála. Založena byla ve 13. století. Poatupně byla dostavována během staletí, ale po požáru roku 1827 byla značně přebudována. Vnějšek si však udržel středověký ráz. Po prohlídce katedrály jsme se šli ještě projít po městě a pak na hostel. Zítra vyrážíme do Tampere, odkud máme let do Rigy.
Hrad Turku
nejstarší část hradu
nábřeží s katedrálou
katedrála
lodě na řece Aurajoki
...
Helsinky jsou hlavní a největší město Finska. Hlavním městem jsou ale až od roku 1812, do té doby to bylo město Turku. Jsou zároveň největším přístavem. Byly založeny roku 1550. Jejich centrum leří na malém poloostrově ve středu Finského zálivu. Se sousedními městy Vantaa, Espoo a Kauniainen tvoří hustě propojené souměstí s milionovou populací. Původně ležely Helsinky o několik kilometrů severovýchodněji, ale místo bylo zvoleno nevhodně, okolí plné bažin a nebylo ani možné vybudovat velký přístav, proto bylo 1640 rozhodnuto, že se město přesune. Helsinky byly po válkách v 18. století značně poničeny, proto byly přestavěny. Centrum získalo empírový styl.
Do Helsinek jsme dorazili kolem půl dvanácté. Sešli jsme s s Tomasovým kamarádem, u kterého budeme bydlet. Odložili jsme zavazadla a vyrazili do města. Město je uplně jiného rázu. Městské centrum tvoří povětšinou pravoúhlé ulice s architekturou 19. a 20. století a velký přístav. Za odpoledne jsme shlédli celé centrum. K vidění je zde skalní kostel Temppeliaukio, kongresové centrum Finlandia od Alvara Aalta, Helsinská katedrála, pravoslavný chrám Zesnutí Panny Marie a Hlavní nádraží od Eliela Saarinena.
Druhý den ráno jsem navštívil budovu Ateneum, národní galerii se sbírkami finských i zahraničních umělců. Jsou zde díla převážně 19. a 20. století. Je zde i pár děl francouzského impresionismu, takže jsem se zas pokochal. Pak jsme trajektem přejeli na souostroví Suomenlinna. Suomenlinna je námořní obranná pevnost, která se začala budovat už v roce 1748. Její opevnění, některá děla a budovy jsou zachovány dodnes v původním stavu. Od roku 1991 je komplex staveb zařazen na lisinu světového kulturního dědictví UNESCO. Byla to velice zajímavá procházka. Večer jsme se rozhodli, že třetí den v Helsinkách už trávit nebudeme a vybrali jsme město Turku jako náš další cíl.
kongresové centrum Finlandia
skalní kostel Temppeliaukio - vstup
uvnitř kostela
Helsinská katedrála
Ateneum
Pravoslavný chrám Zesnutí Panny Marie
Hlavní nádraží
Suomenlinna
děla všude
ponorka na suchu
opevnění ostrova
Estonská metropole a zároveň největší město v zemi má 400 000 obyvatel. Jeho historická část je od roku 1997 zapsáná na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. První písemná zmínka o Talinu pochází z roku 1154. Osídlení je však daleko staršího data, zhruba do období 3000. l. př. n. l. Roku 1219 dobyli město Dánové. Z té doby pochází i dnešní jméno města. “Taani linn” znamená v estonštině dánské město. Město bylo po celou dobu rozděleno do dvou čásí, vrch Toompea a podhradí. Díky požárům, nemocem a válkám, které město zasáhly, se peníze, jež byli k dispozici, většinou inestovaly do oprav. Na nové stavby nezbývalo, ale právě díky tomu je dnes Talin jedním z nejlépe zachovlých středověkých měst.
Do Talinu jsme dorazili kolem 6 ráno, ubytovali jsme se odpočinuli si a vyrazili do města. Neměli jsme to daleko, protože jsme bydleli přímo v historickém centru a navíc město není tak velké. Město mě naprosto ohromilo. Mých více než 500 fotek za dva dny to jen potvrzuje. Ani ve snu mě nenapadlo, že uvidim tak krásné a zachovalé středověké město. Můžu s klidným svědomím říct, že je to jedno z nejhezčích měst, co jsem kdy viděl, ne-li nejhezčí. Navečer jsme zašli do stylové restaurace na oběd a dál pokračovali v prohlídce města. O jednotlivých památkách a domech psát nebudu, protože to by byla práce na 10 stránek.
Druhý den jsem šel do interiérů! Navštívil jsme středověký klášter, radnici, radniční věž, nejdéle fungující lékárnu (650 let), každý kostel který jsem potkal a pak jsem jel kousek za centrum, kde je park s prezidentským palácem a palácem Kadriorg, který zalořil Petr Veliký, zde se nachází galerie, převážně barokních obrazů. Potom jsem ještě chvíli chodil po městě a honem na večeři. Večer jsme zašli do Hansy na medové pivo, tato restaurace je opravdu stylová, dýchá na vás středověká atmosféra, svítí se zde jen svíčkama. Když jsme dopili prošli jmse si noční Talin a pak jem šel pomalu spát zítra ráno nám jede loď do Helsinek.
ulice, kde jsme bydleli
celá sestava
podhradí s kostelem sv. Mikuláše
podhradí + kostel sv. Olafa
další ulice centra
Kadriorg
u moře
katedrála sv. Panny Marie
Tři sestry
katedrála Aexandra Něvského
opevnění města
ve dveřích
Radnice
Neděle 11:00 a na nás už čekají autobusy před budovou university. Jedeme na výlet do Rumšiškes. Má to být lidová slavnost. A byla. Místo oslavy bylo ve skanzenu, který byl velice rozlehlý (tvořilo ho zhruba 7 vesniček) a byl usazený do pěkné krajiny, která ovšem vůbec nevynikla, tak jako pěkný skanzen, který se ztrácel pod záplavou stánků s trhovci, nabízející Homemade výrobky. Ochutnal jsem domácí pivo, sladké pivo, dal jsem si klobásu se zelím a pečeným bramborem, koupil jsem si jantar, to vše za doprovodu litevské lidové hudby. Kolem nás se proháněly masky, trochu mi to připomínalo náš masopust. Vrcholem oslavy bylo upálení slaměné sochy zimy, kterou si tu představují jako dámu s obrovským poprsím Zatímco jí pomalu začalo prohořívat její obrovské slaměné poprsí, lidé sborově řvali: “Žiema žiema bėk iš kiemo !!”, což znamená “Zimo, zimo, táhni z naší zahrady” Naprosto vymrzlí jsme se vrátili domů někdy kolem 8 hodiny večer.
před upálením
V sobotu jsme vstávali už v 5:45 abychom stihli vlak. Cesta byla nekonečná, trvala 5 hodin a byl jsem vážně rád, když už jsme mohli vylézt ven. Jeli sme 5 členná sestava a Marius, který nás v Klaipedě nechal přespat u sebe doma a po celou dobu nám dělal průvodce. Po příjezdu jsme si u něj nechali baťohy, vypili čaj a vyrazili na pobřeží do Palangy. Docela zvláštní pocit být u moře, zatímco je venku -3. Když jsme byli dostatečně nabažení a dostatečně zmrzlí, jeli sme zpět. Doma nás čekala vážně obrovská večeře. Měli jsme řepovou polívku, srnce a ryby na 2 způsoby. Mariusovy rodiče jsou vážně moc milí a pohostinní. Po super večeři jsme chvíli popíjeli a povídali si (rodiče neumí anglicky, takže Marius se ujal překládání ) a pak jsme vyrazli do hospody – obdoba našeho PUBu.
Druhý den jsme prošli Klaipedu, trajektem jsme přejeli na ostrov, kde jsme navštívili Mořský svět a Delfinárium. Po ostrově jsou rozmístěny různé lodě a vraky jako exhibice. Klaipeda je přístavní město a opravdu tolik nákladních jeřábů jsem pohromadě ještě neviděl. Po Delfináriu byl už čas jen si dát gyros u stánku a utíkat na vlak. Stihli sme ho a ve zdraví jsme dorazili zpět do Vilniusu kolem půl desáté.
nádraží Klaipeda
:-)
to molo má svý kouzlo ...
kostel (komu je zasvěcen nevím)
historické centrum Klaipedy
na balkoně této budovy řečnil Hitler, když obsadil Klaipedu
opravdu jen malá část přístavu
loďičky
Delfinárium
